Spořící a běžný účet – proč mít peníze odděleně?

Nedávno jsem si procházel různé statistiky a ankety okolo financí. Zaujal mě průzkum okolo bankovních poplatků a spořících účtů. Data nebyla nikterak průkazná, přesto jsem se zarazil. Přibližně 50% respondentů je klienty drahých bank, nemají spořící účet a dokonce ani netuší, proč by jej měli mít.

V tomto článku se podíváme na výhody, které spořící účet přináší. Věřte nebo ne, mizivý roční výnos, který je hlavním kritériem většiny lidí není zase tolik podstatný.

Přechod k jiné bance

Přechod se vyplatí řešit v momentě, kdy jste klienty opravdu drahých bank. Typickým příkladem je Česká spořitelna nebo ČSOB. Je potřeba si uvědomit, že velké banky za vysokou cenu poskytují komfort v počtu bankomatů a poboček. Nemusí být špatnou volbou pro někoho, kdo dává přednost osobnímu kontaktu, nebo si často s něčím neví rady. Zpravidla lidé v důchodovém věku ocení jakoukoliv pomoc – např. s nastavením trvalého příkazu.

Přechod k mBank (výběry i ze zahraničí zdarma) či Airbank (lepší úrok) spolu se zřízením spořícího účtu znamená úsporu klidně 300 Kč měsíčně. Jednak je to kvůli nulovým poplatkům a také kvůli výhodnějším úrokům na spořícím účtu. Celá záležitost zabere maximálně hodinu – banky dokonce umí přenastavit i trvalé příkazy. Je to změna, která má dlouhodobě smysl a není to žádné mentální jiu jitsu.

Co naopak smysl nemá je přecházení vždy za tou nejlepší nabídkou, která je o pár desetinek výhodnější. Buďte prosím soudní, copak neznáte cenu vašeho času? Vždyť i kdybyste objevili nabídku výhodnější o 0,3% a měli na spořícím účtu 100 tisíc, po zdanění je roční zisk 255 korun. To za to přeci nestojí.

Výhody spořícího účtu

Většina lidí hledá pořád dokola spořící účty s nejvyšším zhodnocením. Nicméně hlavní funkcí spořáku není zhodnocení, je to oddělení nákladů na život a úspor (rezerv). Vím, určitě jste čekali nějakou pecku. Tohle skoro zavání úzkostlivou evidencí každé koruny. Dejte mi prosím šanci. Ve skutečnosti nemám rád nic, co není dostatečně jednoduché a nezabírá to čas.

Představte si 3 nádrže s vodou. Děravý kbelík – běžný účet, vodotěsný kbelík – spořící účet a nádrž na vodu – investice. Celá péče spočívá v pravidelném přelévání peněz.

Z výplaty si každý měsíc odlijete tolik, kolik budete potřebovat. Na běžném účtu se kvůli četným nákladům peníze moc dlouho neudrží. Na spořícím účtu se pak nachází 3 sektory.

  • krátkodobá rezerva – ta pokryje nečekané měsíční výdaje z běžného účtu, tu a tam každý ustřelí, život ne nečekaný. Vtip je v tom sahat na rezervu co možná nejméně.
  • dlouhodobá rezerva – ta je svatá. Existuje pro případ problémů. Jste OSVČ a najednou odejde notebook? Je třeba koupit nový, jinak nebudete moci dělat svou práci. Za tyto peníze se nechodí do hospody.
  • sny a cíle – nikdo nemá rád šetření. Já si raději plním cíle. Každý měsíc si pošlu 2 tisíce na nový foťák, abych kvůli koupi nemusel sahat do rezervy.

Když přijdou peníze na účet, prioritou číslo jedna doplnit děravý kbelík (běžný účet) a následně doplnit rezervy na hodnotu 100%. Zbytek je možné přelít do nádrže (investovat) bez nutnosti se strachovat, že nás to existenčně ohrozí.

Je to moc práce? Spousta věcí se dá dělat přes automatické platební příkazy.

Jaké to má výhody?

Když má někdo na jedné hromadě 80 tisíc, dostane snadno pocit, že si může pořídit luxusní telefon.

Když má někdo 15 tisíc na běžném účtu, 5 tisíc na krátkodobé rezervě a 60 tisíc na dlouhodobé rezervě, pak to může udělat jen za cenu, že musí z něčeho vzít. Daleko přijatelnější alternativa je bokem si šetřit a z úspor pak věc koupit.

Ano, je to změna v přístupu. Není to nic jiného, než mít bokem 60 tisíc korun a považovat je za nulu. Tím se ale všechno mění – oba lidé podstupují docela rozdílná rizika při ztrátě karty, řízení útrat či investování. Tolik tedy k tomu, že největší výhodou spořících účtů je 1% ročně. Změny, které se odehrají v myšlení vám ušetří (vydělají) daleko více. Účty lze založit u různých bank, ale podle mě hraje důležitou roli schopnost se rychle k penězům v případě problémů dostat. Převod mezi spořícím a běžným účtem stejné banky bývá prakticky okamžitý.

Krátce o investování

Dovolím si malou vsuvku zejména pro ty, kteří se stále řídí jediným kritériem – výše výnosů. Při velikosti účtu 100 tisíc korun je zisk ze spořícího účtu po zdanění 850 korun ročně. Lidé pak pociťují obrovský komfort, velikost rezervy vede ke snadnějšímu utrácení (já si to můžu dovolit).

Osobně jsem raději, když je hranice nižší – třeba 80 tisíc. Za minulý rok jsem dosáhl zhodnocení 13% ročně, což by v případě 20 tisíc vydělalo skoro trojnásobek oproti spořáku. Ano, riziko je nesrovnatelně větší. Na druhou stranu – do existenčních problémů mě případná ztráta nedostane a sám si mohu navolit možnosti, jak investice rozdělit. Mimochodem, velikostí rezervy dostávám sám sebe do mírné nepohody a nemohu tolik utrácet.

Závěr

Uvedená metoda není dokonalá. Spousta lidí preferuje daleko složitější způsoby řízení financí. Já osobně jsem už dávno rezignoval na to vydělávat desetikoruny díky ubohým úrokům – lepší je se soustředit na skutečně důležité věci. V tomto případě na zodpovědnější řízení.

Ohodnotit příspěvek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *